SOUSTŘEDĚNÍ 2011

 Všichni se těšili na Velikonoční prázdniny. Na to, že si odpočinou, že nebudou nic dělat, žádné učení, spousta spánku. Já se těšila na naše každoroční soustředění. Odjížděli jsme ve čtvrtek 21.dubna. Všichni s dobrou náladou a jedinou starostí o čokoládové polevy na koláčích. Hned po příjezdu do buddhistického centra Samadhi v Tupadlech se většina rozvalila na trávě prohřáté sluncem. Z našeho nic nedělání nás ovšem velice rychle probudili nejen mravenci, ale především Péťa. Ten jako správný trenér zavelil a šlo se běhat. Po půl hodině běhání ho sice polovina z nás proklínala, ale zároveň jsme děkovali, že nemá svou oblíbenou kamarádku píšťalku.

Druhý den nás čekala meditace a také procházka. Bylo to úžasně uklidňující. Všude bylo naprosté ticho, jenom štěbetání ptáků a vůně šeříků. Dopolední trénink si pro nás připravil Marek. Vzhledem k tomu, že byl zaměřený výhradně na boj, tak byl pro nás zase něčím novým. K obědu jsme měli opravdovou, květinovou hostinu o pěti chodech. Stoly vynosené na zahradu a nazdobené květinami ocenili především naši alergici. Po krátkém odpočinku jsme si zase navlékli kecky a šlo se cvičit.  Na večer si pro nás Péťa s Lůcou připravili Videostop. U hry jsme se všichni pobavili a taky zase pořádně přejedli.Sobotní den měl víceméně stejný harmonogram. Ranní meditace byla obohacena o požehnání pro ty z nás, kteří dělali zkoušky na černý pás. Zajisté nejen díky náramku pro štěstí všichni zkoušky úspěšně složili a tak se naše týmová sbírka rozrostla o další tři černé pásy.

Odpoledne jsme na chvíly vyměnili Taekwondo za Čchikung, kterým nás přijela obohatit Wendy. Byla to pro mně příjemná zkušenost. Skvěle jsem se u cvičení uvolnila a dala jsem odpočinout unavenému tělu. Na večer nás čekala velká, narozeninová oslava, při které jsme se samozřejmě zase všichni přejedli. Sobotní den jsme uzavřeli ohýnkem a čimsi co měl být zpěv  Nikomu z nás se před ostatními nechtělo zpívat. Možná to bylo tím, že nám chyběla  kytara, ale možná bychom měli zůstat u cvičení :)

V neděli ráno si pro nás Banhte připravil speciální meditaci. Každý z nás dostal nejen požehnání, ale také náramek pro štěstí. I my si pro něho připravili pár maličkostí. Z výrazu jeho tváře jsem usoudila, že ho nejvíce potěšila velikánská čokoláda. Po meditaci následoval můj oblíbený masážní trénink a taky poslední část prací na zahradě. Krátce po poledni jsme naposledy zasedli k našemu květinovému stolu, snědli všechno co nám ještě zbylo a jen tak si povídali....

Ty čtyři dny v Samadhi jsem si připadala jako vytržená z reality. Možná je to trochu ironické, ale odjížděla jsem mnohem odpočatější, než na začátku. Alespoň po psychické stránce.    Bylo to díky tomu pohádkovému klidu, překrásné přírodě, pohodě a především díky partě lidí, s kterou jsem ty dny trávila. Pokaždé, když jsem večer usínala, nemyslela jsem na bolavé nohy, ani naražený prst. Přemýšlela jsem jen nad tím, jak skvělý den mám za sebou. :)

Zuzka Bryndová