> taekwondo > trénink Poomse

Trénink Poomse

 

Obsah :

1. Charakteristika poomse

2. Trenér a jeho úloha

3. Sportovní trénink

1. Charakteristika poomse

Poomse je krásnou a nedílnou součástí bojového umění Taekwondo W.T.F.. Tato součást je velice důležitá a pro mnoho cvičenců součást nejdůležitější. Jedná se o souborné cvičení, které je vlastně jakýmsi bojem proti imaginárnímu nepříteli. V tomto případě nemusí jít pouze o boj proti jednomu soupeři, ale také o souboj s několika soupeři. Celá sestava musí být provedena tak jako by se jednalo o opravdový boj. V poomse je kladen velký důraz na zvládnutí základních bojových technik a také na zvládnutí správné koordinace a správného dýchání. Jednotlivé sestavy poomse se od sebe navzájem liší a to nejen v technickém provedení, ale také složitostí a kombinacemi různých technik. S postupujícím zvyšujícím se poznáním cvičence se také zvyšují nároky na správné cvičení poomse. Při tomto technickém růstu se klade značný význam mimo jiné také na dechové zvládnutí sestavy, na koncentraci a na preciznost vykonání všech technik. U vyspělejších cvičenců není žádnou zvláštností trénink v lese či ve volné přírodě. Cvičením poomse se posiluje takřka celé svalstvo těla, dále vede k naprostému uvolnění a koncentraci, která je velmi důležitá nejen v boji, ale také v každodenním životě. Jednotlivé techniky všech poomse jsou vytvořené a přesně dané federací W.T.F. a nelze je nijak měnit. Jelikož tato disciplína není olympijským sportem ( oproti Kyorugi ) prozatím se neklade takový důraz na sportovní pojetí tréninku poomse. Poomse má však jednu podstatnou výhodu oproti kyorugi a to především v tradičním pojetí tréninku. Poomse má hluboké kořeny, které čerpá z historie Koree z vesmíru a vůbec z podstaty celého lidstva a země.. Každá sestava má silný filozofický význam, který je nutno studentům přiblížit a ulehčit jim tak poznání dané sestavy.

A) Žákovské sestavy ( taeguk ) :

IL JANG :

Symbolizuje „nebe a světlo". Z nebe pochází déšť, ale i sluneční světlo, které má zásluhu na tom, že veškerý život vzkvétá ,vyvíjí se a dozrává. Nebe symbolizuje akt stvoření, počátek všeho bytí.

I JANG :

Symbolizuje „radost". Člověk s pohodou a radostí ve svém nitru je rozvážný, ale také spokojený a vyvážený.

SAM JANG :

Symbolem této sestavy je „ oheň". Oheň dává lidem teplo a světlo, dává člověku jistou naději. Oheň je, ale také strůjcem velkého strachu.

SA JANG :

Symbolem je „ PIORUN", tj. znak síly a vlády. Z této sestavy vyzařuje odvaha při blížícím se nebezpečí.

O JANG :

„ Vítr „ je symbolem páté sestavy. Vítr rozsévá nové vědění a zahání chmury a zlou náladu.

YUK JANG :

Symbolem této sestavy je „ voda „. Tak jako voda stéká z hor dolů do údolí, tak i techniky v této sestavě plynně přecházejí v sebe navzájem.

CHIL JANG :

Symbolem je „ hora „. která je velice mocná a majestátná. Chrání člověka jestliže stojí na její straně.

PAL JANG :

Symbolem poslední žákovské sestavy je „ země ". Země je stvořitelem veškerého žití. Veškerý život má počátek v zemi. Žák zde začíná svou novou cestu.

B) Mistrovské sestavy ( poomse ):

1.dan - KORYO :
Koryo je název jedné ze tří historicky nejvýznamnějších dynastyjí, které se nacházeli na Korejském poloostrově. Z tohoto názvu byl později odvozen také název státu Korea.

2.dan - KUM GANG :
Kumgang je název Korejského pohoří. Toto pohoří mělo silný význam pro mnoho Budhistických mnichů a poustevníků, kteří se s touto horou učili žít a zde na tomto pohoří nacházeli svůj klid pro meditaci a pro správný život. Podle budhismu lze silou vůle a vlastní moudrostí, zlomit agónii mysli. Slovo Kumgang dále v překladu znamená Diamant.

3.dan - TAE BAEK :
Taebaek je původně název hory Paekdu. Zde na této hoře legendární Tangun poprvé objevil na Korejském poloostrově národ. Poomse Taebaek má svůj základ v pohybech taebaek, které znamenají „vzhlížet k něčemu posvátnému".

4.dan - PYONG WON
Pyong won znamená rovina, planina. Ta je zdrojem nekonečného lidského života a na druhé straně otevřená pláň, která nemá konce nám dává pocit majestátnosti. Pohyby této poomse vycházejí z pocitu volnosti v otevřeném prostoru.

SIP JIN
Sip jin je Korejský desítkový systém, stávající z 10 rozvíjejících se a rostoucích systematických postupů. V poomse Sip jin je v každém pohybu a v každé technice cítit velká stabilita a jistota.

5.dan - JI TAE
Podle východní filozofie vše živé přichází a navrací se do země, odtud název Jitae - Země. Země je počátek i konec každého života. Země určuje znaky a charakter všech živých tvorů.


CHONKWON
Chonkwon znamená Nebe. Nebe je prostředníkem pro soužití vesmíru a lidské bytosti. Jsou zde zastoupené nekonečné možnosti nebe oproti malosti člověka. V této poomse jsou veškeré pohyby plné vitality.

6.dan - HANSOO
Hansoo je voda. Tekoucí voda, která protéká vším co jí stojí v cestě. V přírodě je voda nejsilnější živel, ale také největší pomocník.

ILYO
Ilyo je vrcholná forma poomse. Ilyo znamená v budhismu jednotu těla a ducha. Tělo a mysl musí být spojeno v jeden celek. Ideál Taekwon-Do je právě Ilyo. Konečný cíl je disciplína a plná koncentrace na pohyby a myšlenky.

V poslední době se však i do poomse dostal sportovní duch a je třeba také trénink upravit do sportovního zaměření. V poomse se pořádá jak Mistrovství světa tak i Evropy. V každé zemi kde je provozováno W.T.F. se již pořádají závody v těchto technických sestavách. Z tohoto důvodu se trénink poomse musí přizpůsobit potřebám sportovce a zaměřit se na rozvoj všech fyzických a psychických schopností.

Poomse je typickým bojovým sportem, ve kterém při vlastním výkonu jde o překonání soupeřů lépe zvládnutou a odcvičenou sestavou.

1.- 1.Charakteristika pohybu v poomse

Při řešení úlohy vlastního výkonu, se v poomse uplatňuje veliké množství pohybových dovedností, převážně velmi složité struktury. V poomse se užívají prakticky všechny části těla. Samotná sestava se vykonává na zápasové ploše ( 12 x 12 m ), která je viditelně ohraničená a ve středu je označen výchozí a zároveň konečný bod. Závodník musí začít sestavu na tomto bodu a také by měl na tomto bodu svou sestavu ukončit. Tento fakt je jedním z mnoha hodnotících faktorů u rozhodčích. Jelikož jsou sestavy vytvořeny z tradičních bojových pohybů a technik, v závodní formě je hodnocení sestav prováděno podle pravidel které jsou vytvořeny E.T.U.. Dle těchto pravidel se hodnotí převážně technika, rychlost, dynamika, rytmus a správnost provedení sestavy. Ohodnocení tedy závisí na výše uvedeném celku všech kritérií.

Při poomse dochází k plynulému přechodu z postojů do všech možných směrů. Značné množství kombinací technického rázu a mimořádný rozsah technických prostředků na překonání imaginárního soupeře umožňují také velkou rozmanitost a proměnlivost taktických prvků boje a taktických situací.

1. - 2.Rozvoj pohybových schopností

Velký rozsah technicko-taktických prvků klade vysoké požadavky na komplexní rozvoj všech pohybových schopností.

V oblasti rozvoje síly se kladou velké nároky na vytrvalostní složku dynamické síly všech svalových skupin a statickou sílu, zejména zádových svalů, svalů nohou a svalů paží.

Rychlost má v poomse velký význam zejména ve spojení s rychlostí útoku a reakce. Rychlost reakce má v poomse komplexní charakter závislý na složitosti a rozmanitosti vykonávaných technik.

Obratnost a kloubní pohyblivost jsou pro poomse velice významné. Kvalita prováděné techniky je na obratnosti a pohyblivosti přímo závislá. Při této pohyblivosti je také kladen velký důraz na kloubní rozsah kyčlí.

1. - 3. Fyziologické hledisko

V průběhu prováděné sestavy se oběhový a dýchací systém zatěžuje různě v závislosti na prováděné sestavě a technice. Stupeň zatížení se může pohybovat od malého až po maximální v důsledku průběhu sestavy. Typické je střídaní fáze aerobní a fáze anaerobní.

Specifický účinek pro poomse mají techniky obranné a útočné. Účinky těchto technik jsou krátkodobé a při správném provedení nemůže dojít k žádnému poškození organismu.

Energetický výdaj nelze měřit při výkonu přímo. Průběh zatížení je možné odhadnout ze změn tepové frekvence po dobu výkonu.

1.- 4. Psychologické hledisko

V poomse jsou kladeny velmi vysoké požadavky na psychiku cvičence. Je zde důležité taktické myšlení a schopnost bleskového rozhodování. Dalším důležitým faktorem jsou sensomotorické schopnosti : postřeh a jistota pohybu. V závodní formě poomse je důležitá schopnost koncentrace a vyrovnanosti. Charakter funkčního zatížení a pohybového obsahu poomse přináší mimořádně velké nároky na psychiku a na vynakládání volního úsilí.

2. Trenér a jeho úloha nahoru

Činnost trenéra Taekwondo můžeme rozdělit do těchto oblastí :

Činnost při organizaci a řízení tréninku

Výchovná činnost a dodržování etiky Taekwondo

2. - 1. Činnost trenéra při organizaci a řízení tréninku

Základním předpokladem činnosti trenéra je existence oddílu či klubu Taekwondo. Oddíl musí mít ke své činnosti jisté nezbytné předpoklady :

kádrové - trenér, funkcionáři, atd.

materiální - tělocvična, cvičební pomůcky, finanční předpoklady

organizační - začlenění do CTF, účast na soutěžích, seminářích a akcích CTF, atd.

Vzniknuvší oddíl musí nalézt a prohlubovat své kontakty se svazy a kluby Taekwondo . Nový oddíl tak získává potřebné informace o další práci a povinnostech v rámci svazu či regionálním středisku.

2.-2. Příprava na vedení tréninkové jednotky ( TJ ).

Trénink poomse je velice náročný a skládá se z mnoha souvisejících složek. Abychom vytvořili podmínky pro osvojení nezbytných technicko- taktických činností, je třeba věnovat celé přípravě značnou pozornost, která je zárukou racionálního vedení tréninkové skupiny. Účinnost výuky závisí na vhodné volbě učiva, stanovení dílčích cílů, plánování vnějších zatížení, na dodržování didaktických principů, na volbě odpovídající tréninkové metody, zdravotním zabezpečení a stylu řízení ( chování trenéra ) tréninkového procesu.

2.-3. Řídící činnost trenéra.

Předpoklady k pedagogické činnosti jsou často vrozené. Přesto však bez ohledu na strukturu a dynamiku své osobnosti si trenér může osvojit různé vyučovací styly a tím podmínky pro vedení tréninku a schopnost dosahovat se svými svěřenci výrazných výsledků.

Z didaktického hlediska se různé styly řídící práce vyznačují postupným uvolňováním závislosti cvičence na trenérovi, větší individualizací a samostatnosti jeho projevů a postupně výraznější uplatňování myšlení při osvojování technicko-taktických dovedností, ale i celkového přístupu k vlastní přípravě.

2.-4. Typy trenérů.

Trenér - pedagog :

Zde se jedná o optimální typ pro vedení tréninku dětí a mládeže. Respektuje vývojové zvláštnosti, proto je trénink veden cílem všestranného a harmonického rozvoje. Trenér musí být osobností a vzorem po všech stránkách. Musí mít dostatek vědomostí, rozumět mládeži, být trpělivý, odpovědný a cílevědomý. Měl by umět správně aplikovat sportovní trénink s ohledem na věkové a vývojové zvláštnosti sportovce.

Trenér - organizátor :

Tento trenér je optimálním typem pro výkonnostní sport. Stará se obvykle i o řadu dalších činností v oddíle. Nejenže zajišťuje přípravu cvičenců a jejich soutěžní činnosti, ale sám se také podílí na organizaci soutěží. Na úspěšnosti jeho činnosti mají často vliv jeho osobní předpoklady. Odborný základ je pro tuto činnost trenéra nezbytný.

Trenér - specialista :

Je vhodným typem pro vedení závodníků nejvyšší výkonnosti. Převažuje zde individuální přístup k přípravě jednotlivých závodníků. Jsou požadovány vysoké odborné vědomosti a znalosti, které jsou doplňovány průběžným studiem ve všech oblastech, které souvisejí s přípravou závodníků.

2.-5.Činnosti trenéra dělíme :

Projekční a plánovací:

Stanovení celkových a dílčích cílů, stanovení úkolů pro jednotlivá období a pro tréninkovou jednotku. Stanovení úkolů pro jednotlivé složky sportovního tréninku.

Organizační :

Zajištění tréninkového procesu, včetně účasti na soutěžích a jiných akcích ( soustředění, semináře, atd. ). Zajištění všech formalit, znalost soutěžních svazu jako např. : soutěžní řád, přestupní řád, zkušební řád, pravidla poomse, soutěžní kalendář, rozpisy soutěží, atd.

Realizační:

Realizace plánů a jejich přizpůsobení konkrétním podmínkám. Řešení problémů v celém komplexu přípravy i činnosti oddílu.

Komunikativní a výchovné:

Jednou z nejdůležitějších složek trenéra je schopnost navazovat kontakty se závodníky, funkcionáři oddílu, rodiči, školou a dalšími lidmi, kteří mohou ovlivnit činnost oddílu, trénink a výchovu jeho svěřenců. Tyto kontakty je nutno neustále rozvíjet a prohlubovat. Ke sportovcům musí trenér hledat odpovídající přístup a vhodně je umět motivovat. Je třeba, aby uměl rozvíjet interpersonální vztahy v kolektivu a pomocí vlastní autority i neformálních vůdců kolektivu je pozitivně regulovat. Výchovné působení je nezastupitelnou složkou sportovního tréninku a kontakt s rodiči a školou nebo zaměstnavatelem je velice žádoucí.

2. -6. Výchovná činnost trenéra.

Rozhodujícím činitelem ve výchovné práci je trenér, který pracuje přímo se sportovci a je schopen je ovlivňovat nejvíce. Řada vlastností osobnosti se obvykle dotváří až v dospělosti a proto je nezbytné si uvědomovat potřebu stálého výchovného působení, stejně jako účinnost vlivu prostředí, které člověka obklopuje. Prostředí, které mladého člověka obklopuje, kde žije, je třeba znát a případné negativní vlivy neutralizovat a naopak pozitivní jevy posilovat.

Cílem výchovy je formování takové osobnosti, která bude v důsledku tohoto působení schopna usměrňovat své chování a jednání v souladu s normami společnosti, sportovního kolektivu atd. Úspěšný trenér umí ve prospěch výchovy mladého sportovce vhodně využít motivaci sportovce pro Taekwondo, kolektiv atd.

 

Výchovné působení trenéra:

Přímé :

Ovlivňuje osobnost závodníka přímo, t.j. uplatňováním svého požadavku, nebo požadavku kolektivu a jeho potřeb: trenér musí zejména u mladých sportovců bezprostředně působit na jejich reakce v různých situacích

Nepřímé :

Ovlivňuje nepřímo situace, ve kterých se mladý sportovec nachází. Trenér nechává sportovce prožít určité situace, aby sportovec pochopil co vede k úspěchu a co k neúspěchu. Sportovec si zde ani neuvědomuje, že je někým veden.

2.-7. Metody výchovné práce :

Těchto metod existuje nepřeberné množství. Je však nutné říci, že žádná z nich nepůsobí odděleně, samostatně. Jejich působení se navzájem prolíná a je třeba je tedy používat komplexně. A to zejména :

výchova v kolektivu

schopnost pracovat pro druhé

přesvědčování

povzbuzování

trestání

2.-8. Typologie trenérů:

Literatura zabývající se touto oblastí uvádí celou řadu typů trenérů. Omezíme se však pouze na základní typy.

 

autoritativní typ - trenér dává jednoznačné příkazy a vyžaduje jejich přesné a včasné plnění.

liberalistický typ - trenér nechává značnou volnost a neprovádí příliš velkou kontrolu plnění úkolů.

demokratický typ - trenér nechává vzájemně působit v zadání úkolů názory vlastní, ale i názory cvičenců. V oblasti sportovní přípravy i v dalších oblastech připouští diskusi.

3. Sportovní trénink. nahoru

3.-1.Cíle a úkoly sportovního tréninku

Pod slovem trénink rozumíme všeobecné opakování určité činnosti, jejímž cílem je buď zatěžování organismu, nebo zvládnutí dané činnosti.

Sportovní trénink ( dále jen ST ) je možno charakterizovat jako specializovaný tělovýchovný proces, jehož cílem je dosahování individuálně maximální sportovní výkonnosti na základě všestranného a harmonického rozvoje sportovce.

Cílem ST je tedy příprava závodníka k nejvyšší výkonnosti v rámci možností každého jedince.

Úkoly vyplývající z takto stanoveného cíle spočívají ve specializované přípravě závodníka, jeho maximální výkonnosti na základě všestranného harmonického rozvoje.

Jsou to zejména tyto úkoly:

tělesný rozvoj - rozvoj všech pohybových schopností, s využitím cvičení pro rozvoj všeobecné a speciální přípravy.

psychický rozvoj - rozšíření vědomostí a zkušeností, které umožní závodníkovi podílet se na kvalitě tréninku, motivace a rozvoj pozitivních psychických vlastností.

sociální rozvoj - prostředí tréninku, prostředí soutěží, život v kolektivu, vlastní existence atp.

osvojování sportovních dovedností - osvojování a zdokonalování technicko-taktických dovedností vedoucích k vítězství, rozvoje taktického myšlení atp.

3.-2.Obsah tréninku.

Obsahem ST je soubor převážně pohybových činností, které byly v průběhu svého vývoje sestaveny do účelných systémů zvaných tělesná cvičení. Ve vztahu ke zvyšování sportovní výkonnosti jsou tělesná cvičení hlavním a nejúčinnějším činitelem. Zvyšují schopnost vykonávat práci po delší dobu a zvyšují intenzitu.

Účinnost tělesných cvičení je určena vztahem jejich formy a struktury ke specifickému pohybovému projevu při vlastním výkonu. Z tohoto hlediska je možné rozlišit několik základních skupin tělesných cvičení:

Cvičení všeobecně rozvíjející:

Jedná se o přirozená cvičení, která zajišťují všeobecnou všestrannost a harmonický rozvoj jedince. Cvičení neobsahuje prvky sportovního výkonu Taekwondo. Zlepšuje koordinační schopnosti přenášením již osvojených prvků do nových pohybových struktur. Zlepšuje rozvoj pohybových schopností, napomáhá zlepšovat kardiovaskulární systém, zatěžuje svalové skupiny, které nejsou příliš namáhány při specifickém tréninku Taekwonda. Působí příznivě jako cvičení pro aktivní odpočinek.

Cvičení speciální:

Toto cvičení se často označuje jako speciální technická průprava. Jedná se o cvičení zaměřená na zdokonalování sportovního výkonu. Tato cvičení mají zpravidla analytický charakter a mají blízko k závodnímu provedení. Pohybová struktura cvičení musí odpovídat požadavkům sportovního výkonu v poomse. Výhoda cvičení spočívá v efektivitě dávkování podnětů v tréninkovém procesu.

Cvičení vlastní - závodní:

Jedná o samotné cvičení potřebných sestav poomse a technických kombinací.

Cvičení na aktivní odpočinek - regenerační :

Jedná se o nenároční tělesná cvičení obvykle nízké intenzity. Napomáhají průběhu zotavení, případně zkracují jeho dobu. Zařazováním uvedeného cvičení v tréninku je nutné. Toto cvičení umožní zvýšení objemu tréninkového zatížení až o 30%.

Každé dělení tělesných cvičení má své nedostatky, ale tvoří základ pro organizaci a přípravu tréninku v dané sportovní disciplíně. Systematické roztřídění ulehčuje také v praxi přiměřený výběr cvičení s ohledem na věk sportovce, jeho individuální výkonnost a osobnost, tréninkové období a cíle v tréninku.

3.-3. Sportovní výkon v poomse.

Cílem každého tréninkového procesu je sportovní výkon. Na jeho dosažení se podílejí :

vrozené dispozice - vlohy, nadání, talent

vlivy prostředí - vliv přírodního a sociálního prostředí

vliv tréninkového procesu. Podíl jednotlivých vlivů není možné určit, protože se jedná o vzájemný komplex, který je pro dosažení maximálních výkonů nezbytný. Je však možné říci, že podíl vrozených dispozic je nezastupitelný.

Základní pojmy:

výkon - množství vykonané práce za určitou dobu

zdatnost - schopnost organismu optimálně reagovat na podněty z vnějšího prostředí. Existuje však i zdatnost psychická , sociální apod.

výkonnost - schopnost podávat opakovaně určitý výkon v dané činnosti na poměrně stabilní úrovni

Úzce pojatý trénink, např. ranná specializace mládeže, má za následek rychlý výkonnostní růst, ale vytváří výkonnostní strop vlivem zanedbání adaptace organismu na zvyšování tělesné zdatnosti a harmonického rozvoje technicko-taktických dovedností.

3.-4. Klasifikace sportovního výkonu

Aby bylo možné dobře se orientovat v různých požadavcích sportovních výkonů, je dobré si vytvořit systém klasifikující sportovní výkony podle určitých kritérií. Vycházíme-li z charakteristiky úkolů motorických, fyziologických a psychologických je poomse zařazeno mezi typy:

Technických individuálních výkonů:

Úkol řešený v těchto výkonech spočívá překonáváním soupeřů tělesnou technickou, ale i taktickou převahou.

Charakteristické znaky :

Počet pohybových dovedností je velký a jejich struktura je většinou složitá. Navíc jde obvykle o kombinace pohybových struktur, proto je jejich variabilita velmi vysoká.

Regulace pohybové činnosti na kvalitu a dlouhodobé zatížení

Energetický výdej je do 2000 %BM, aerobní práce střední a vyšší intenzity se střídá s anaerobní prací vysoké intenzity. Oběhový a dýchací systém se střídá od zatížení středního až po maximální.

Potřeba maximální dynamické síly.

Je dobře zvládnuta psychika, přizpůsobené technické myšlení .

3.- 5. Zásady učení - didaktické principy.

Sportovní trénink je pedagogický proces, je tedy nutné při nácviku dodržovat obecně platné didaktické principy a zásady.

Princip uvědomělosti

Zásada uvědomělosti sleduje , aby vědomosti sportovců byly výsledkem jejich vlastního myšlení. Tuto zásadu lze realizovat metodou verbálního vyučování. U vyspělých závodníků je úspěšný ideomotorický trénink.

Princip názornosti

Zásada názornosti sleduje, aby učení probíhalo na základě přímého smyslového vnímání skutečnosti. Musí rozvíjet schopnost pozorování, které je velmi důležité pro činnost závodníka v poomse.

Princip soustavnosti

Osvojování nových technických dovedností musí být soustavné a přirozeně navazovat na již zvládnuté dovednosti. Proto musí být trénink promyšlený, plánovaný a logický.

Princip přiměřenosti

Zásada přiměřenosti spočívá v tom, aby rozsah učiva, jeho obtížnost a způsob vyučování odpovídaly schopnostem sportovců s ohledem na jejich tělesný a mentální vývoj. Tato zásada platí i pro usměrňování závodní činnosti.

Princip trvalosti

Zásada trvalosti sleduje, aby vše, co si sportovec osvojil, bylo trvalé a měl možnost použití technických dovedností. Je třeba budovat široký základ technických dovedností. Rozsah využití závisí na druhu cvičené závodní poomse.

3.-6.Organizační formy nahoru

Jedná se organizaci tréninkového procesu v praxi. Základní organizační formou je tréninková jednotka. Charakter tréninkové jednotky obvykle bývá :

a) Kolektivní

Cvičení probíhá obvykle ve skupinách, trenér muže měnit směr dle potřeby. Je vhodné když trenér vede celý trénink ( dává pokyny, povely, určuje přestávky atp. ) a jeho asistent se individuálně věnuje určených závodníkům. Role si mohou oba kdykoliv vyměnit.

Trenér stojí vždy tak, aby měl dostatečný přehled a uspořádání cvičenců musí být takové ( řady, tvary, atp. ), aby si navzájem nepřekáželi a měli vytvořený dostatečný prostor z hlediska možnosti cvičení, ale i z hlediska bezpečnosti cvičení.

b) Individuální

Cvičení je možné organizovat pro zdokonalování techniky pro jednotlivce, případně pro velmi malý počet závodníků.

Při tréninku tělesné přípravy ( běh, posilování atp. ) je možné cvičení organizovat pro jednoho i více závodníků.

Při tréninku poomse využíváme individuálního přístupu i v kolektivní tréninkové jednotce. Tato forma je u poomse nutná, ale stále ne příliš využívaná.

V tréninku poomse převládá organizace kolektivní tréninkové jednotky. V rámci tohoto tréninku je však nutné využívat individuální přístup. Je to např. opravování chyb, zaměření na určité technické situace, vytváření různých bojových aplikací poomse apod.. Při tréninku, zejména nováčků, je stálé a důsledné opravování chyb velice důležité. Dále je třeba, aby závodníci byli na činnost vhodně motivováni, aby trenér byl schopen udržet kázeň apod..

Jsou zde zejména tyto možnosti :

trenér vede trénink v celkové organizaci, asistent chodí mezi sportovci a opravuje jejich chyby v provádění techniky. Asistent nebo trenér sám také cvičí se sportovci.

počítáním a podobnými úkoly je pověřen některý sportovec a trenér se pohybuje mezi sportovci, příp.s nimi i cvičí.

trenér přeruší trénink a ukáže chyby, které jsou společné více závodníkům.

při závodních formách poomse organizuje trenér vše, tak aby zacvičená poomse byla co nejvíce podobna samotné závodní.

při přípravě závodníků vyšší výkonnosti na důležitou soutěž, provádí trenér individuální přípravu pro konkrétní závodníky.

3.-7.Zatěžování při sportovním tréninku

Tréninkové a soutěžní podněty působí na organismus a vyvolávají v něm změny, které se projevují růstem speciální výkonnosti. Tyto podněty nazýváme zatížení.

Růst sportovní výkonnosti závodníků je v podstatě procesem adaptace, kdy se tkáně a orgány přizpůsobují požadavkům daného sportovního výkonu, v našem případě poomse. Pomocí správné volby tělesných cvičení se záměrně rozvíjejí pohybové a duševní schopnosti, osvojují a zdokonalují se složité pohybové dovednosti, včetně jejich psychických komponentů. Změny je možné vyvolat, trvá-li zatížení organismu dostatečně dlouho a je-li zatížení dostatečným počtem opakováno. Potom lze očekávat trvalé přizpůsobení funkčních systémů organismu a uvedený proces se nazývá zatěžování.

Každé zatěžování vyvolává v organismu odezvu. Podle charakteru odezvy se rozlišuje zatěžování vnější a vnitřní.

Vnější zatěžování
Vztahuje se přímo k pohybové činnosti, jež vyvolává trvalé změny v organismu.

Vnitřní zatěžování
Je vyvoláno reakcí organismu, nebo jeho systémů na tělesná cvičení. Projevuje se fyziologickými a biochemickými změnami včetně odezvy psychické.

Velikost zatížení je určována veličinami :
druh podnětu - technika, posilování běh apod.
silou podnětu- intenzita cvičení - do 20´´ - maximální
do 2 - 3´- submaximální

do 8 - 10´- střední

nad 10´- malá

Optimální zatížení je kombinací téměř všech druhů intenzity zatížení :

objem cvičení - doba trvání podnětu

frekvence opakování - počet opakování, interval odpočinku, způsob odpočinku.

Při zatěžování je třeba počítat vhodně i se zotavením, aby mohlo dojít v organismu k obnově spotřebované energie. Tento proces se nazývá zotavná fáze. Pro řízení dalšího zatížení je vhodné využít jevu, který se nazývá superkompensace.

Aby nedošlo k zastavení růstu výkonnosti, musíme velikost zatížení v průběhu tréninku zvyšovat. U závodníků vysoké výkonnosti tohoto docilujeme zejména změnou intenzity. Při zvyšování zatížení je nutné brát ohled na věk sportovce, aktuální stav trénovanosti, atd..

3.-8. Principy sportovního tréninku

Při zatěžování je třeba postupovat podle obecně platných principů.

Princip všestrannosti

Všestrannost tvoří nezbytný základ pro sportovní výkonnost a týká se všech složek sportovního tréninku. Porušení tohoto principu způsobí sice rychlý růst výkonnosti mladého sportovce, ale současně i výkonnostního stropu a pozvolnou stagnaci ve výkonnosti. Viz ranná specializace.

Princip systematičnosti

Vyjadřuje požadavek plynulosti a nepřetržitosti tréninkového procesu a znamená, že :

tréninkové jednotky na sebe musí plynule navazovat

intervaly mezi tréninkovými jednotkami musí respektovat fáze zotavení a superkompensaci

střídání zatížení a odpočinku v tréninku

zatížení v tréninku musí být celoroční

Princip postupně se zvyšujícího zatížení

V organismu sportovce může dojít k větším změnám jen za předpokladu systematického tréninku a optimálního zatížení. Tím jeho trénovanost roste. Je-li tréninkové zatížení neměnné , organismus se přestane adaptovat a výkonnost stagnuje.

Zvyšování tréninkového zatížení zajistíme :

změnou objemu tréninku

růstem intenzity tréninku

růstem složitosti zadaných úkolů

zvyšováním frekvence tréninkových jednotek

regulací délky odpočinků

Princip cykličnosti

Vychází ze skutečnosti,že lidský život má cyklické uspořádání a z něho vyplývá i potřeba uspořádání sportovního života. Základním cyklem je střídání zatížení a zotavení, dále opakování různě dlouhých cyklů- makrocyklů, mezocyklů, mikrocyklů.

3.-9. Složky sportovního tréninku

Hlavním prostředkem jsou ve sportovním tréninku pohybové činnosti, nazývané tělesná cvičení. Rozvoj výkonnosti dále ovlivňuje správná výživa, životní režim, dodržování hygienických pravidel atd. Prostředkům sportovního tréninku jsou věnovány zvláštní kapitoly, zaměřuji se tedy v této části pouze na strukturu sportovního tréninku.

Tělesná příprava

Je nejdůležitější složkou přípravy, zejména pro mládež. Má zajistit zdravý tělesný rozvoj, zvýšit úroveň tělesné zdatnosti a vytvořit předpoklady pro určení pohybových dovedností. Dělí se na tyto základní pohybové schopnosti:
a) silové schopnosti
b)rychlostní schopnosti
vytrvalostní schopnosti

obratnostní schopnosti

pohyblivost

V tréninku tělesné přípravy je třeba se zaměřit na tyto úkoly :

zdokonalování všeobecného pohybového základu pomocí všeobecné tělesné přípravy

na rozvoj speciálních pohybových dovedností s ohledem na charakter sportovního výkonu, pomocí speciální tělesné přípravy.

Technická příprava

Obsahem technické přípravy je osvojování a zdokonalování sportovní techniky poomse. Všeobecně jsou předmětem technické přípravy dva hlavní úkoly :

osvojování sportovních dovedností a jejich stabilizace

zdokonalování variability sportovních dovedností do určité míry

Poomse je bojovým odvětvím s bohatým pohybovým obsahem, takže důslednost technické přípravy v tréninku je značná.

Psychologická příprava
Úkolem psychické přípravy je vytvořit dlouhodobé i bezprostřední předpoklady pro optimální výkon sportovce. Psychická příprava má úzký vztah ke všem ostatním složkám sportovního tréninku a pomocí vhodně volených tréninkových prostředků jsou rozvíjeny vlastnosti, které podmiňují růst a stabilitu výkonnosti.

3.-10. Zvláštnosti sportovního tréninku nahoru

Sportovní trénink jakožto dlouhodobý pedagogický proces je koncipován ve své obecnosti bez ohledu na věkové a pohlavní zvláštnosti sportovců. Tyto faktory však hrají v tréninku významnou úlohu.

Sportovní trénink je z velké části záležitostí dětí a mládeže z níž část tvoří děvčata a ženy. Proto je nutné v plánování i realizaci sportovního tréninku brát tyto záležitosti v úvahu.

3.-10. -1 Zvláštnosti sportovního tréninku dětí a mládeže

Okolnost, že sportovci této kategorie se nacházejí ve stádiu vývoje organismu je nejvážnějším faktorem, který je nutné v celkovém zaměření přípravy respektovat. Z tohoto důvodu má příprava dětí a mládeže často odlišné principy, stavbu, zvláštní metodiku atd.

S ohledem ke specifickému charakteru požadavků jednotlivých sportů na organismus, je zahájení sportovní činnosti v každém sportu odlišné. Zkušenosti z tréninku poomse ukazují, že vhodný věk pro zahájení sportovní činnosti je kolem osmého roku.

Další otázkou je stanovení věkových kategorií v nichž se pořádají soutěže poomse. Snahou je, aby spolu v jedné kategorii soupeřili jedinci přibližně stejného věku a podobné výkonnosti. Avšak ani určení věkových kategorií není dokonalé, protože zde dochází k individuálním rozdílům ve věku biologickém. Zaměření sportovního tréninku dětí a mládeže musí mít stále jediný cíl :

všestranný rozvoj jedince

upevňování zdraví

zvyšování celkové výkonnosti

výchovu

Jde o to vytvořit ve všech složkách sportovního tréninku předpoklady pro maximální výkonnost, kterou by měl závodník v poomse dosahovat v optimálním závodním věku ( cca 18 - 30 let ).

Tělesná příprava

Věk dětí a mládeže je obdobím výrazných růstových a vývojových změn. Ranná specializace a jednostranné zatížení by mohlo mít za následek nejen pozdější stagnaci výkonnosti, ale mohlo by dojít i k stagnaci harmonického a přirozeného vývoje a zdraví. Proto je zde požadavek všestrannosti zcela dominantní. Jen takto připravený sportovec se s úspěchem učí i techniku poomse a může být dlouhodobě úspěšný i v soutěžích.

Rychlost

Přiměřený věk pro rozvoj rychlosti je 7 - 14 let. Důležitá je zejména rychlost komplexního pohybového projevu. Rozvoj obecné rychlosti provádíme krátkodobým cvičením, nepřesahujícím 15´´.

Rozvoj speciální rychlosti lze provádět pomocí různých úpolových her, cviků na průpravu a techniku poomse. Důležité je však kvalitní zvládnutí techniky prováděných cviků. Nelze trénovat rychlost na úkor přesnosti prováděných cvičení.

Trénink rychlosti se zařazuje do tréninku tehdy je-li organismus závodníka odpočatý. Tzn. Na začátek tréninkové jednotky, na začátku týdne, po dni odpočinku apod.

Síla

Všeobecný trénink síly je možné provádět již od 8 let a výrazněji od 11 let. Ve všech případech se však jedná pouze o trénink na rozvoj dynamické síly, kdy žák překonává odpor pouze vlastního, nebo partnerova těla, nebo váhu lehkého nářadí ( medicimbal, lehké činky, atd. ).

Speciální trénink síly se provádí až od 15 - 16-ti let, kdy je možno použít již větší zátěž na posilované svalstvo. Stále se však ještě v tomto věku nerozvíjí síla maximální. Tuto je možné rozvíjet přibližně od věku 18-ti let. Důležitým limitem pro trénink rozvoje maximální síly je věk biologický ( existují zde individuálně značné rozdíly ). Je nutné aby byl již úplně ukončen zejména vývoj kostí. U mládeže se silová příprava nepreferuje.

Největší důraz při tréninku síly se klade na rozvoj trupu ( břicho, záda ). Po každém cvičení musí následovat uvolnění kontrahovaných svalů a po skončení posilování následují cviky na protažení svalů.

Obratnost a pohyblivost

Příznivý věk pro rozvoj obratnosti je 6 - 10 let. Pohyblivost se dá rozvíjet až do 17-ti let, nejlépe však již od 6-ti let věku. V pozdějším věku se pohyblivost a obratnost rozvíjí již velmi obtížně a s menším úspěchem.

Základním cvičením pro rozvoj obratnosti a pohyblivosti je gymnastika, sportovní a úpolové hry apod. Po zvládnutí jednoduchého pohybu se provádí stejný cvik za jiných podmínek ( v různých směrech, z neobvyklých poloh, v kombinacích atp.).V pubertě dochází často k rychlému růstu mladého sportovce a tím i přechodnému zhoršení úrovně obratnosti. Tato skutečnost se nazývá diskoordinace. Tento jev se pochopitelně projevuje i ve zhoršení úrovně prováděné techniky poomse.

Obratnost i pohyblivost mají úzký vztah ke kvalitě prováděné techniky poomse, je tedy nutné v tréninku dětí a mládeže tyto schopnosti preferovat.

Cvičení obratnosti a pohyblivosti se zařazuje v té části tréninku , kdy organismus sportovce není ještě příliš unaven.

Vytrvalost

Všeobecný rozvoj vytrvalosti je možné provádět již od cca 10-ti let. Ve 12-ti letech je možné uběhnout souvisle 3-4 km. Přednost v tréninku dětí a mládeže se dává sportovním a úpolovým hrám, které trvají delší dobu. Důležitá je volba organizace hry,která má být taková, aby v činnosti bylo zapojeno co nejvíce sportovců a přestávky nebyly příliš dlouhé. Trvá-li nepřerušovaná činnost alespoň 5-6 minut je možné říci, že se rozvíjí vytrvalost. Příprava dětí a mládeže musí probíhat v takové intenzitě aby organismus pracoval aerobním režimu ( ne na kyslíkový dluh ).

Speciální vytrvalost se rozvíjí pomocí her a různých forem nácviku technik poomse. Cvičení na vytrvalost se provádí na závěr tréninku .

Technická příprava

Vzhledem k tomu, že v 7-9 letech dochází k celkovému rozvoji motoriky, je období 10 - 13 let velmi příznivé pro efektivní učení novým pohybový, dovednostem. Žáci zvládnou v tomto věku nový pohyb velmi dobře jako celek a potom teprve upřesňujeme detaily. Trénink poomse žáků je charakteristický učením se a upevňováním velkého množství nových pohybových dovedností.

Při učení se navzájem prolínají metody slovní a názorné. Na toto navazuje metoda praktická, kdy žáci provádějí předvedenou a názorně ukázanou techniku. Je možné říci, že právě metoda názorná je pro učení žáků velmi účinná. Žáci obvykle kopírují v pohybu svého učitele, nejen však v jeho kvalitě prováděných technik, ale i s jeho případnými chybami. Je tedy třeba, aby i toto si trenér uvědomoval.

Psychologická příprava a výchova

Výchova je v této etapě přípravy nezbytná a nezastupitelná. Je nutná úzká spolupráce se školou, s rodiči a pomocí zájmu o sport se snažit posilovat pozitivní rysy charakteru a naopak negativní eliminovat. Prostředků k tomuto jednání je více, jedním z nich je i osvědčené bodování projevu na tréninku, docházky, aktivity, vztah ke kolektivu a k oddílu atd.

Snahou je vypěstovat v dětech návyk na sportovní kolektiv, naučit je základům hygieny, etiku Taekwon-Do a upevnit vlastnosti jako je kázeň, vůle, bojovnost, soutěživost, samostatnost, zodpovědnost, schopnost překonávat překážky, skromnost, a jiné. Dále je třeba upevňovat zájem o Taekwon-Do, o vlastní oddíl, návyk na pravidelné cvičení a na individuální domácí cvičení.

Psychologická příprava probíhá v rámci ostatních složek sportovního tréninku, kde vhodným prostředky ( pobídka, pochvala, odměna, trest ) je snahou trenéra, aby závodník pracoval v tréninku co nejvíce a nejkvalitněji a upevňoval si vlastnosti,které vedou k úspěšné závodní činnosti.

Jednotlivé složky sportovního tréninku tvoří v tréninkovém procesu jednotu a úzce se navzájem prolínají.

Soutěže a závody

Soutěže a závody mají v tréninku dětí a mládeže specifické místo. Jejich význam je především výchovný a kontrolní. Je třeba, aby trenér toto chápal a výsledky závodů v tomto věku nepřeceňoval. Při správném vedení a výběru soutěží mají význam i motivační, což je pro sportovní činnost dětí významná záležitost. Účast na soutěžích a výběr úrovně soutěže musí být v souladu s délkou přípravy, úrovně výkonnosti a psychické odolnosti závodníka. Soutěž je součástí sportovního tréninku a slouží trenérovi k tomu, aby si ověřil účinnost tréninku ve všech složkách.

Účastí na soutěžích je možné získat závodníky trvale pro soutěžní činnost, ale je možné je také snadno odradit. Je tedy třeba, aby pořadatelé soutěží poomse dbali na to, aby byly pro závodníky organizovány takové soutěže, které je mohou motivovat dalšímu tréninku a závodění.

3.-10.-2. Zvláštnosti sportovního tréninku žen a dívek

Sportovní trénink musí respektovat zvláštnosti dívčího a ženského organismu. Z tohoto hlediska jsou sporty, které jsou pro ženy zvláště vhodné, dále sporty, které může žena provozovat za předpokladu zachování metodických pravidel a sporty, které jsou pro ženy nevhodné ( box, skoky na lyžích, atd. ) Je třeba tyto zvláštnosti znát, abychom je mohli respektovat.

Ženy jsou obvykle zručnější a vytrvalejší než muži. Jejich svalová síla je sice menší než u mužů, ale větší je schopnost svaly uvolňovat. Ženský organismus je unavitelnější, pomaleji se přizpůsobuje tréninkovému zatížení a je méně odolný než organismus mužů.

Z toho vyplývá, že přípravné období by mělo být co možná nejdelší, hlavní období kratší než u mužů a přechodné období opět delší. V celém tréninku je nutné přísně zachovat princip postupného zvyšování zatížení.

V tělesné přípravě je celkové zatížení vždy nižší než u mužů. Rozvoj obratnosti, pohyblivosti a rychlosti se do tréninku zařazuje bez omezení. Rozvoj síly probíhá u žen poněkud jinak než u mužů. V průběhu tréninku narůstá svalová síla u žen pomaleji než u mužů. Rozvoj vytrvalosti může probíhat stejně jako u mužů, neboť ženy mají pro vytrvalost dobré předpoklady.

V technické přípravě se jasně projevuje jednak nižší úroveň rozvoje pohybových vlastností, jednak i odlišnost skladby těla. Naopak zase plynulost, uvolněnost, rozsah a pružnost pohybů spolu s rozvinutým citem pro rytmus usnadňuje ženám osvojení pohybových dovedností.

Sportovní výkony žen jsou v absolutním hodnocení podstatně nižší než u mužů.

3.-11. Zásady periodizace sportovního tréninku poomse

Sportovní trénink poomse neprobíhá monotónně. Zaměření přípravy, její obsah,objem i intenzita se mění jak v jednotlivých etapách sportovního výcviku, tak i v průběhu ročního výcvikového cyklu a nakonec i v rámci jedné tréninkové jednotky. Tato skutečnost vyplývá z obecných principů sportovní přípravy a tedy i trénink poomse se musí těmito zásadami řídit.

3.-11.-1. Etapy sportovního tréninku poomse nahoru

Předpokladem vysoké sportovní výkonnosti v dospělém věku je dlouhodobý a systematický trénink. Časový úsek od prvního vstupu do dojangu až k vrcholu sportovní výkonnosti je z didaktických důvodů obvykle rozdělován na čtyři období, lišící se zásadně svým obsahovým zaměřením. Jejich hlavní záměr v přípravě závodníků v poomse lze rozdělit takto:

etapa přípravná

etapa základního výcviku

etapa specializovaného výcviku

etapa vrcholové přípravy

Etapa přípravná

Probíhá zhruba ve věku 8-10 let. Je zaměřena především na všestranný rozvoj obecných pohybových schopností, především v rychlosti, obratnosti a pohyblivosti. Do přípravy jsou zařazována cvičení na rozvoj rychlosti reakce jako straty z různých poloh, pohybové hry dvojic apod., překážkové dráhy, cviky na zvyšování pohyblivosti kloubů kyčelního, hlezenního, ramenního a páteře.

Jsou voleny pestré a soutěživé formy cvičení pro udržení zájmu a intenzity tréninku, pro rozvoj soutěživosti a touhy po vítězství jako nutných předpokladů pro příští úspěšné soutěžení v poomse.

Vedle rozvoje všeobecných pohybových schopností jsou v přípravné etapě položeny základy speciálních pohybových dovedností formou průpravných cvičení. Jde především o dokonalý nácvik postojů a osvojení základních technik poomse. Pro udržení a povzbuzení tréninkové motivace je vhodné zařazovat soutěže v oblasti speciální přípravy poomse.

Etapa základního výcviku

Probíhá řádově ve věkovém období 10-14 let, i tady zpočátku bez zvláštního zaměření tréninku k soutěžím. Teprve v závěru období, ve věkové kategorii starší žáci, je možné (nikoliv nutné ) roční výcvikový cyklus plánovat se zaměřením k vrcholové soutěži.

Příprava je v této etapě zaměřena na další rozvoj obecných pohybových schopností, začíná se tu s rozvojem vytrvalosti a síly. Souvislý běh a posilování překonáváním vlastní hmotnosti jsou hlavnímu ( nikoli jedinými ) prostředky rozvoje těchto pohybových schopností.

Ze speciálních pohybových dovedností si cvičenci poomse v této etapě přípravy osvojují širokou škálu technik potřebných pro danou sestavu či sestavy. Důraz je tedy především kladen na dokonalé technické provedení úderů a krytů v postojích. Jde tady o dokonalou součinnost práce paží, trupu a nohou při každé provedené technice.

V oblasti taktické přípravy je zdůrazňováno osvojení automatizmu přechodů v postojích, které musí vycházet z jistoty v daném postoji.

Psychologická příprava v etapě základního výcviku je zaměřena na udržování výkonnové motivace a to hlavně proto, že právě v tomto období si musí sportovci teprve zvykat na pravidelné a systematické zatěžování v tréninku. Pestrost tréninkových prostředků a zařazování soutěživých forem cvičení jsou nezbytné pro udržení zájmu o trénink v tomto období.

Soutěže, kterých se v etapě základního výcviku mladí závodníci zúčastňují, mají dva hlavní významy. V prvé řadě jde o další motivační činitel k udržení tréninkové motivace. V druhé řadě jde o získávání soutěžních zkušeností, seznamování se s atmosférou soutěže a s vlastními předstartovními stavy. Nejde tedy, jak již bylo řečeno o vysokou závodní výkonnost. Nutit v tomto věku mladé sportovce vyhrávat „ za každou cenu", učit je pro tyto případy závodní „manýry" dospělých a další podobné trenérské přístupy jsou prohřeškem proti dalšímu sportovnímu vývoji mladých závodníků v poomse.

Etapa specializovaného výcviku

V období mezi 15 - 18 -tým rokem věku prochází závodník v poomse etapou tzv. specializovaného výcviku. Hlavním cílem této etapy je rozvoj specifické závodní výkonnosti, postavené na individuálních předpokladech každého sportovce.

Speciální příprava navazuje na schopnosti a dovednosti rozvinuté a osvojené v etapě základního výcviku. Hlavním záměrem speciální přípravy je výběr a prohloubení osobní techniky cvičence poomse. Osvojení potřebných kombinací a jejich naprostá automatizace provedení.

Z taktické přípravy je pozornost věnována především psychickému stavu před samotným závodem. Odstranění nepříjemných pocitů před startem. Dále je pozornost věnována na duševní vyrovnanost při prováděných sestavách.

Důležitým předpokladem účinného uplatnění technicko-taktických dovedností ve vlastním zápase je dokonalá tělesná příprava. V tomto období se zaměřuje na udržení resp. další rozvoj pohyblivosti, obratnosti, rychlosti a na intenzivní rozvoj síly a vytrvalosti. Na počátku období jsou zařazována cvičení s činkami 60% hmotnosti cvičence, od 16-ti let může být rozvíjena maximální síla. Pro rozvoj vytrvalosti vedle souvislého běhu na dlouhé tratě, lze provádět i intervalový trénink, běh na střední vzdálenost a sprinty ( rozvoj aerobní i anaerobní složky vytrvalostních schopností ).

Psychologická příprava se zaměřuje na zvyšování výkonové motivace v soutěžích, na rozvoj vůle k vítězství v každém závodě, na vývoj tělesné i duševní odolnosti vůči závodnímu i tréninkovému zatížení. U starších sportovců jsou čas od času do přípravy zařazovány tréninky velmi vysoké intenzity k prohloubení sebepoznání a k rozvoji volní vytrvalosti.

Sportovní příprava v této etapě probíhá již zcela podle zásad sportovního tréninku v závislosti na kalendáři soutěží pro příslušný výcvikový rok.

Etapa vrcholové přípravy

Záměrem sportovního tréninku v této etapě je dosažení individuálně nejvyšší možné výkonnosti každého závodníka v poomse. K tomuto cíli je, jak již bylo řečeno v úvodu směřována koncepce přípravy v předcházejících etapách výcviku.

Tato etapa, vyznačující se rovněž maximálním zatěžováním sportovců , začíná zhruba od 18 let věku. Junioři se v tomto období musí začít prosazovat i v kategoriích dospělých. K tomuto cíli je zaměřena příprava ve všech složkách.

Tělesná příprava vedle udržování dosažené úrovně v rozvoji pohyblivosti a obratnosti obsahuje především cvičení na speciální rychlost a dynamiku, dále na rozvoj maximální síly a silové vytrvalosti obecnými tréninkovými prostředky.Vytrvalost je rovněž vedle obecných prostředků rozvíjena ve specifických podmínkách.

V technické přípravě je pozornost věnována v převážné míře prohloubení již naučených a zvládnutých technik.

V oblasti psychologické přípravy, kromě úkolů přetrvávajících z předcházejících etap, je vedení sportovců k ovládání svých předstartovních a startovních stavů.Vedle úkolů sportovně psychologických však tady přistupují do hry problémy se zařazováním sportovců do civilního života: volba školy, nebo učebního oboru a vstup do zaměstnání. Tyto skutečnosti mohou výrazně ovlivnit zájem o trénink. Spolupráce trenéra s rodiči, vedením školy nebo učiliště a zaměstnavatelem v otázkách plnění povinností pro školu nebo v přípravě pro zaměstnání, lze předejít pozdějším výpadkům z tréninku, dohánění zanedbaného či zanechání sportovní činnosti vůbec.

Popsané etapy růstu sportovní výkonnosti vycházejí ze systému přípravy vrcholových sportovců. Avšak i v oddílech, které nemohou z nejrůznějších důvodů absolvovat přípravu v rozsahu nutném pro dosažení vrcholové výkonnosti, musí být práce s mládeží vedena v tomto duchu a v záměrech jednotlivých etap.Akcelerování výkonnosti v žákovském nebo dorosteneckém věku, bez předchozího vybudování kvalitních základů všestranným rozvojem obecných pohybových schopností limituje budoucí výkonnost mladých závodníků v poomse. Ať už je to v důsledku ranných vítězství vznik uspokojení a nezájmu o další trénink, nebo pro nedostatečně rozvinutou rychlost, obratnost či pohyblivost snížená schopnost osvojovat si nové, složitější speciální pohybové dovednosti v pozdějším věku.

3.-11.2 Periodizace ročního výcvikového cyklu

V rámci jednotlivých etap sportovního výcviku je trénink obvykle plánován v ročních cyklech, které jsou shodné s kalendářním rokem.

Periodizace ročního cyklu sportovní přípravy v poomse vychází z obecných principů sportovního tréninku. Základem pro tvorbu ročního plánu je Kalendář soutěží, sestavovaný pro každý rok. V návaznosti na tento kalendář je roční cyklus přípravy rozdělen na příslušná období podle hlavního zaměření tréninku.

Přípravné období

Tvoří z pravidla nejdelší část roku a slouží k vybudování všech předpokladů pro vysokou výkonnost na hlavních soutěžích roku. Obsah přípravy během přípravného období se od jeho začátku s blížící se hlavní soutěží roku mění, z tohoto důvodu je přípravné období zpravidla rozdělováno na dva kratší časové úseky.

Přípravné období I.

Vyznačuje se vysokými objemy tréninkového zatížení při nízké až střední intenzitě. Obsahově je trénink zaměřen na rozvoj obecné vytrvalosti ( na úrovni aerobních funkčních procesů ) a na rozvoj maximální a silově vytrvalostní dynamiky. Přiměřená pozornost je věnována i ostatním pohybovým schopnostem.

Technická příprava je v tomto období věnována osvojování pohybových dovedností ( technika ), studiu pohybových principů ( poomse ), nácviku kombinací, atd.

Přípravné období II.

Při zachovaném objemu tréninkového zatížení se postupně zvyšuje intenzita tréninkové práce.

Tělesní příprava v obecných prostředcích je zaměřena na rozvoj rychlostní síly ( z vysokého základu maximální síly ) a silovou volbou : přiměřenou volbou zatížení a dávkování úseků cvičení a odpočinku. Příprava vytrvalostní přechází od dlouhých úseků cvičení spíše střední intenzity ( aerobní funkční mechanismy ) na prostředky rozvoje schopnosti práce v kyslíkovém dluhu. Jsou zařazovány intervalové běžecké zátěže, výběhy do svahu, do schodů, kruhový trénink, atd.

Postupně se zvyšuje rovněž podíl cvičení specifického charakteru pro rozvoj rychlostně silových a vytrvalostních schopností.

Technická příprava přechází k naprostému osvojování všech potřebných technik. Techniky již musí být naprosto v synchronizaci s postoji a zároveň se správným dýcháním a koncentrací. Každá technika a její kombinace již musí být provedena tak jako v samotné poomse.

Psychologická příprava se odehrává v průběhu celého tréninkového procesu. Jejími prostředky jsou prostředky všeobecné i speciální přípravy. Jejich zařazováním do tréninku, dávkováním a organizací vedle úkolů tělesné a technicko-taktické přípravy jsou plněny i záměry trenéra v oblasti přípravy psychologické - rozvoj vytrvalosti, odolnosti vůči zatížení, bolesti, vůle k vítězství, atd.

Komplexním prostředkem sportovní přípravy jsou kontrolní starty, zařazované v tomto období. Slouží k odhalování rezerv v jednotlivých složkách speciální poomse přípravy. Podle těchto výsledků je zaměřen další trénink který směřuje k jejich odstraňování a další přípravou před hlavní soutěží ročního cyklu.

Hlavní ( závodní ) období

Cílem tréninku v hlavním období je vyladění optimální ( maximální ) speciální výkonnosti a její prokázání v soutěži nebo soutěžích. Intenzita tréninků je maximální, úměrně je snížen objem zatížení pro umožnění dokonalé regenerace sil. V přípravě zásadně převažují speciální tréninkové prostředky, všeobecné jsou zaměřeny pouze k udržení dosažené úrovně rozvoje obecných pohybových schopností. Hlavním prostředkem speciální přípravy je cvičení poomse ve vysoké intenzitě.

Technicko-taktická příprava je cílena ke konkrétním podmínkám vrcholné soutěže - rozbor soupeřů, jejich slabin ale i silných stránek. Tato praxe zároveň slouží ke snížení nejistoty závodníka před vlastní soutěží a pomáhá k optimálnímu vyladění jeho předstartovního stavu.

Značný psychohygienický význam v tomto období má zařazování doplňkových činností ( sportovní hry ) pro regeneraci duševních sil.

Přechodné období

Je určeno k dokonalé tělesné i duševní regeneraci sil. Tréninků je méně, jsou kratší s nízkou intenzitou. Jsou zařazovány doplňkové tréninkové prostředky, zaměřením odlišné od specifických.

není doporučeno úplné vysazení pohybových činností. Udržení sportovců v aktivní činnosti má význam nejen pro účinnější odpočinek po sezóně , ale i pro udržení vyššího stupně trénovanosti z uplynulého výcvikového období jako kvalitativně vyššího východiska pro příští trénink.

Procentuální zastoupení všeobecné tělesné přípravy ( VTP ) a speciální technické přípravy ( STP ) v celkovém objemu tréninkového zatížení v jednotlivých obdobích je obecně doporučováno takto :

VTP STP

přechodné 80 - 100 % 0 - 20%

přípravné I. 60 - 70% 30 - 40%

přípravné II. 40 - 50% 50 - 60%

hlavní 30 - 50% 50 - 70%

3.-11.3. Skladba tréninkové jednotky nahoru

Tréninková jednotka ( TJ ) je základním organizačním prvkem , ve kterém se realizuje tréninkový proces. Obecně se skládá z několika částí :

úvodní část - slouží k přípravě organismu sportovců na tréninkové zatížení hlavní části TJ. Začíná pozdravem, kontrolou účasti a seznámením sportovců s cílem tréninku. Rozcvičení je nedílnou součástí úvodu TJ.

hlavní část - je zaměřena na realizaci hlavních tréninkových úkolů. její náplň odpovídá místu TJ v ročním výcvikovém cyklu, zaměření na příslušnou oblast pohybových schopností, obsah je závislý i na věkové kategorii cvičenců a stupni jejich technické vyspělosti.

závěrečná část - je určena cvičením protahovacím a kompenzačním , slouží k uklidnění organismu. Zařazená cvičení mají nízkou intenzitu-

Ze záměru hlavní části TJ, vychází i obsahové zaměření úvodní a závěrečné části.

Rozcvičení, zařazované v úvodní části TJ, obsahuje soubor cviků utčených k procvičení především těch svalových skupin a kloubních spojení, která budou v hlavní části TJ převážně zatěžována. Dále jsou zde zařazena průpravná cvičení k hlavnímu obsahovému zaměření TJ. Rovněž stupňování intenzity cvičení v úvodní části vychází z požadavků na tréninkovou práci v části hlavní.

Závěr TJ obsahuje dechová cvičení na zklidnění organismu sportovců, dále kompenzační ( uvolňovací, protahovací ) cvičení zaměřená na ty svalové skupiny, které v tréninku vykonaly převážný podíl tréninkové práce.

Toto hledisko , sjednocující pohled na obsahové zaměření dílčích částí TJ, musí být při stavbě plánu TJ bezpodmínečně zachováno pro dosažení maximální účinnosti tréninkového procesu.

V případě zaměření TJ na více činností je nutno zachovat některé zásady v pořadí zařazovaných tréninkových prostředků. Na začátek TJ jsou zařazovány tréninkové prostředky kladoucí nároky na koordinaci pohybů, resp. cvičení na rozvoj rychlosti, teprve v další části pak cvičení silová a vytrvalostní.

Intenzita cvičení se v průběhu TJ od úvodní části postupně zvyšuje s vyvrcholením v hlavní části a s poklesem v části závěrečné.

Poměr délky TJ a její intenzity je limitován fyziologickými zákonitostmi. Velký objem tréninkového zatížení je možno absolvovat pouze s relativně nižší intenzitou, naopak vysoce intenzivní trénink může trvat jen po úměrně kratší dobu. Ve snaze zachovat jak vysoký objem, tak vysokou intenzitu tréninku, jsou organizovány TJ dvou až tří vrcholové, tzn., že mají dvě až tři hlavní části, mezi nimiž jsou zařazeny méně intenzivní úseky na odpočinek ( nikoliv naprostý klid ).

Tréninkové jednotky se co do intenzity zatížení mohou lišit i v průběhu týdenního mikrocyklu. Postupné zvyšování intenzity od počátku ke středu týdne je v závěru opět vystřídáno poklesem intenzity a časem a dostatečnou regenerací sil.