> taekwondo > metodika boje

Metodika boje

Obsah :

1. Přednosti a nedostatky používání nohou při boji

2. Psychika začínajících cvičenců

3. Útok

4. Individuální trénink

5. Taekwondo a jeho tréninkový proces

1. Přednosti a nedostatky používání nohou při boji.

Aby člověk mohl účinně používat v boji své nohy, musí vědět nejen o jejich přednostech ale musí si uvědomit také jejich nedostatky a to z důvodu jejich postupného odstraňování a omezování.

a) Přednosti nohou.

Nohy musí neustále nést váhu celého těla a proto jsou viditelně silnější než ruce. Když bojovník zaútočí nohou na kteroukoliv část těla a kop najde svůj cíl, následek tohoto útoku bude jistě větší a důraznější než při zasažení rukou. V případě, že soupeř dokáže kop blokovat , síla kopu zřejmě naruší jeho stabilitu a získání ztracené rovnováhy mu zabere v boji velmi drahocenný čas.

Nohy jsou podstatně delší než ruce a tedy i útok či obrana nohama je účinnější. Toto je způsobeno skutečností, že jelikož jsou nohy dostatečně dlouhé zkrátí se tak čas útoku a může být zachována dostatečná bojová vzdálenost.

Noha díky své délce dokáže útočit na všechny části soupeřova těla a to od hlavy až po paty. U ruky se zpravidla vede útok jen na pásmo od pasu výš.

Díky své síle a tvrdosti dokáže noha přerazit tvrdé a těžké cíle, čímž způsobí velmi bolestivé následky.

Jelikož u většiny lidí je noha velmi silným prostředkem k odražení útoku je proto vhodné použití i u slabších jedinců a to zejména u žen, kde síla a dynamika rukou není tak důrazná jako u mužů.

Po důslednějším tréninku nohou, člověk získá velmi účinnou kontrolu nad obrannou ( útočnou) zónou a má také zlepšený pohyb a koordinaci při boji.

b) Nedostatky nohou.

Naše ruce jsou na rozdíl od zvířat osvobozené od nošení váhy těla a proto s nimi člověk dokáže lépe pracovat a jinak je využívat. V běžném životě ruce mimo chození musejí ovládat skoro všechny ostatní činnosti. Ruce mají vyvinutou přesnost, citlivost a také jakousi šikovnost. Nohy jsou méně šikovné, přesné a také méně citlivé než ruce. Tyto fakta velmi ovlivňují průběh a výsledek boje.

Nohy musí nést váhu těla a proto jejich používání jako útočného prostředku vede k problémům se stabilitou a koordinací při pohybu a při boji.

Použití nohou je také ztížené na nerovném nebo např. kluzkém terénu či v prostorech kde se nachází více překážek.

Dalším nedostatkem nohou je skutečnost, že při útoku či obraně na vyšší pásmo těla je třeba mít již jistý fyzický potenciál a tento lze získat pouze delším tréninkem. Kdežto při boji rukama není nutno mít zvýšené fyzické předpoklady.

2. Psychika začínajících cvičenců. nahoru

Lidé mají různé povahové rysy, někdo je prudký, výbušný, agresivní, jiný je zase tichý, bojácný, klidný atd. Tyto skutečnosti závisí mimo jiné také na věku a na pohlaví daného jedince. Psychika cvičence, který začíná cvičit Taekwon-do, se vyvíjí u každého jinak. Můžeme zde, ale také nalézt některé společné rysy. V tomto článku se budeme zabývat některými zkušenostmi, které by mohli být nápomocny začínajícím cvičencům při kontrole své psychiky při tréninkovém procesu s cílem jeho neustálého se zlepšování.

Obyčejně se mladí lidé seznamují s bojovým uměním prostřednictvím různých filmů, exhibičních vystoupení, klubových náborů atd. Vzácnou vlastností mladých lidí je živost a hravost. Tyto vlastnosti lze jistě využít i při tréninku Taekwon-do, ale zároveň je třeba mít v paměti skutečnost, že toto bojové umění není tak hravé jako např. fotbal, basketbal atd. Taekwon-do nutí cvičence procvičit mnoho pohybových technik, které jsou zcela odlišné od známých pohybů v běžném životě. Taekwon-do si žádá velice vysokou disciplínu a trpělivost, tedy vlastnosti které často mladým lidem chybí. Pro začínající cvičence trenér musí mít pestrý a zajímavý tréninkový plán. Současně si musí cvičenec určit své cíle jak před celým tréninkovým procesem tak i před každým tréninkem. Vidíme, že Taekwon-do učí člověka nejen bojovat, ale především ho učí sebedisciplínu a pracovní morálku.

Když začínající cvičenec dělá nějaký technický úkon poprvé, často ho dělá nemotorně a nekoordinovaně, z tohoto důvodu je potom nervózní a rychle ztrácí sebedůvěru a posléze i chuť k dalšímu tréninku. Tento problém je jedním z největších a je třeba mu proto předcházet. Jedna z možností je přístup trenéra a jeho vysvětlení daného cvičení. Samotný technický úkon není nikterak složitý, není proto třeba být nervózní či být jinak psychicky napnutý. Technický úkon je třeba je třeba rozdělit na jednodušší prvky , po jejichž osvojení již umíme skládat celou techniku do jednoho celku. Při cvičení nových technik je třeba mít uvolněné svalstvo a není třeba používat mnoho síly. I když v začátcích cvičení ještě neděláme technický úkon správně , v hlavě si již musíme stále představovat úkon správně a podle toho si ho postupně upravovat a zdokonalovat. Další velkou pomocí je cvičení před zrcadlem, toto je velmi dobrá kontrola provedení technického úkonu. Čím lepší je osvojení základních technik tím větší je možnost dalšího technického rozvoje a výkonnostního růstu. Nevyplatí se při cvičení nových a základních technik spěchat.

Jedna ze společných vlastností začínajících cvičenců je unáhlenost. Když má cvičenec osvojen jen povrchní projev techniky ( představuje to jen cca 30-40% projevu celkového ) myslí si, že už má celou techniku zvládnutou dokonale a dále se touto technikou již nezaobírá. To je velká chyba , která proces učení a zdokonalení velmi zpožďuje. Potom ve vyšším stádiu studia, když už je každá technika prováděna takřka rutinně, je velmi těžké si chybu opravit. Opět záleží na trenérovi či instruktorovi a na jeho vysvětlení tohoto problému. Není třeba nikam spěchat , ale je třeba často techniku kontrolovat a opravovat. Je nutno vytvořit v cvičenci pocit radosti a hrdosti po osvojení každého nového technického úkonu. Dle je třeba, aby si cvičenec všímal každé podrobnosti jednotlivé techniky a vnímal její obsah.

Dalším faktorem ovlivňujícím psychiku začínajících cvičenců je pocit bolesti při cvičení. Roztahování nohou a cvičení ohybnosti těla je pro začínající cvičence velmi těžké a možná i nepříjemné a to z důvodu možné bolestivosti. V tomto případě v těle vzniká instinktivní reflex, který silně působí na nervový systém a vyvolává pocit strachu. Cvičencovi se potom nechce cvičit a nebo cvičí s nechutí což je samozřejmě nežádoucí aspekt cvičení. Na pochopení tohoto problému je třeba si uvědomit, že pocity při roztahování jsou jiné než při zranění. Při zranění se jedná o jednorázovou bolest, ale při roztahování se jedná o bolest postupně se zvětšující, která je velmi nepříjemná, ale nezpůsobí zranění. Bolest je přirozená reakce každé fyziologické změny. Při cvičení nových pohybů se naše tělo mění a tedy bolest je známkou o změně těla k lepšímu. Jestliže umíme přijímat tuto bolest a nenapínat své svaly proti ní, bude se ohebnost těla a roztaženost nohou každým tréninkovým dnem zvyšovat. Roztahování je třeba provádět až po důkladném zahřátí všech svalů. Není dobré roztahovat svaly a šlach najednou , ale je třeba roztahování provádět raději postupně a častěji.

V tomto článku se rozumí pod pojmem bolest, menší tlak či nepříjemný pocit v oblasti roztahované části těla. Tomuto pocitu lze předejít k tomu určeným cvičením a také důkladným uvolněným na konci tréninku.

3. Útok. nahoru

Útok na rozdíl od protiútoku je když jeden ze soupeřů svým prvním úderem začíná jeden minisouboj v celkovém zápase. Je několik druhů útoku a každý útok má jiný cíl., např. : útok na zastrašení soupeře, útok na získání převahy, útok na likvidaci soupeře atd. Aby byl útok účinný, musí být nečekaný, rychlý, silný a ve vzdálenosti nad kterou má útočník dobrou kontrolu získanou v tréninkovém procesu.

Nečekaný útok dává soupeřovi málo času na svoji obranu. Aby byl útok překvapující, musí útočník umět omezit vedlejší pohyby , které prozrazují směr útoku. Např. : snížení těžiště, záklon hlavy, napnutí očí, ztuhnutí tváře, zkrácení vzdálenosti, atd. Zbavení těchto zlozvyků vyžaduje všímavost a trpělivost v tréninkovém procesu. Je třeba se vyhnout zbytečným pohybům a část těla která se neúčastní útoku by měla být uvolněná.

Vhodný okamžik útoku také překvapující faktor, který může ovlivnit průběh zápasu. Například když se útočník chystá k útoku, vnímá méně protivníka. Jeho těžiště se posune vpřed čímž je snížena schopnost dostatečně rychle couvat. Dobrý okamžik pro útok je tehdy, když se soupeř pohybuje či když dělá krok. V této chvíli je jeho těžiště v pohybu a tudíž má ztíženou kontrolu nad svým pohybem. Jiný způsob na překvapení soupeře je provádění falešného útoku před útokem opravdovým. Dostatečná rychlost znemožní soupeřovu obrannou reakci a následný protiútok.

Síla a přesnost útoku způsobí poškození ( při soutěžní formě boje se může jednat o platný bod) soupeřova těla a jeho psychiky. V případě, že soupeř dokáže útok blokovat , pod vlivem síly útoku ztratí na moment koordinaci a stabilitu svého těla. Tím pádem není schopen okamžitého protiútoku a naopak útočník má možnost na další rychlý útok. Aby byl útok rychlý musí být vykonaný dostatečně silně, což je známo z fyzikálního vzorce a=F/m.

Vzdálenost útoku je také velice důležitý faktor. Jestliže útočíme tehdy , když je soupeř daleko od dosahu našeho útoku, ztratí tak svou účinnost a není tedy překvapující, rychlý a ani silný. Když je soupeř blízko, může také on zaútočit a je zde možnost, že bude rychlejší než původní útočník. Jestliže je útok proveden z naprosté blízkosti, není možno provést techniku důrazně a výsledný efekt není dostačující.

Při tréninku si musí cvičenec Taekwon-do tyto faktory uvědomit a musí je umět v boji podvědomě využívat. Musí se soustředit ,aby nedělal zbytečné pohyby a aby neopakoval stále anebo vícekrát stejný útok. Musí se naučit neútočit jestliže jeho útok nemá všechny výše uvedené faktory, protože takový útok nemusí mít úspěch a on sám se vystavuje nebezpečí v podob soupeřova protiútoku.

4. Individuální trénink. nahoru

Pod pojmem individuální trénink se rozumí ta skutečnost, že cvičenec cvičí sám podle vlastního programu. Tento trénink je důležitou součástí celého tréninkového procesu, bez kterého by cvičenec nevyhověl požadavkům které jsou na něj kladeny v hlavním tréninku.Například když je nová technika ukázána na tréninku, cvičenec má čas jen na její procvičení a pochopení, ale nemá čas jí důkladně natrénovat. Taekwondo obsahuje velmi mnoho technik a kombinací. Cvičenec si je potřebuje nejen osvojit ale také je natrénovat až k celkové rutině. Tyto aspekty nutí cvičence k individuálnímu tréninku.

Individuální trénink je proces ve kterém cvičenec trénuje sám bez porovnání s druhými a bez dozoru, rady nebo povzbuzení. Toto má své výhody, ale i nevýhody.

a) výhody:

Čas na cvičení je variabilní. Cvičenec cvičí tehdy když má chuť a čas.

Cvičenec se může lépe soustředit, není ovlivněný tak jako na řádném tréninku.Tam musí poslouchat trenéra a musí si všímat spolužáků.

Cvičenec si může přizpůsobit obsah tréninku podle vlastní potřeby. Díky individuálnímu tréninku může cvičenec dosáhnout požadované rutiny.

b) nevýhody:

Individuální trénink je bez dozoru a tudíž cvičenec může dělat chyby v technice.

Individuální trénink je bez partnera a není flexibilní.

Individuální trénink potřebuje pevnou vůli, jelikož se při něm cvičenec začne dříve nudit a ztrácí chuť do cvičení.

Z praxe vyplynuli takovéto zkušenosti na překonání nevýhod individuálního tréninku:

Když cvičenec cvičí základní techniku, musí s jí představovat v myšlenkách. Ale když cvičí rutinně, musí si představovat soupeře. Například, když cvičí blok, představuje si jak ho cvičil trenér a podle toho cvičí. Ve druhé etapě cvičení si představuje útočícího soupeře a blokuje. Tímto cvičením překoná nevýhodu nepřítomnosti partnera.

Není účelné do jednoho cvičení zapojovat vícero technik. Je lepší méně technik, ale více opakování. I v individuálním tréninku je třeba se řádně rozcvičit a po cvičení provést uvolnění. Novou techniku je nejlepší cvičit před zrcadlem a není účelné cvičit s velkou rychlostí a sílou.

Proti ztrátě motivace je účelné si klást dopředu číselně tréninkový objem, například: 100 kliků, 100 kopů atd. Intenzitu tréninku je nejlépe postupně zrychlovat a potom postupně zpomalovat podle pyramidy. Náhlá změna intenzity cvičení nepůsobí dobře na organismus a převážně na srdce.

5. Taekwon-do a jeho tréninkový proces. nahoru

Taekwon-do obsahuje velmi mnoho technik a kombinací, na ovládání kterých potřebuje cvičenec mnoho let cvičení. Proces jeho učení se dá rozdělit do následujících částí:

a) Cvičení základních technik:

Tato etapa tvoří základ celého učení. Cvičenec v této etapě musí cvičit strojově a velmi trpělivě, aby si přesně osvojil techniky. Stereotypní a strojové tréninky můžou cvičence nudit, ale toto období musí být překonáno, protože bez pochopení a osvojení základních technik není možné žádné další učení.

b) Zdokonalení technik a jejich aplikace v boji:

V této etapě si cvičenec zlepšuje pružnost a šikovnost svých nohou, zdokonaluje si techniky, známe kombinace a aplikuje je do boje.

c) Zvýšení rychlosti, síly a přesnosti nohou:

Tato etapa je pro cvičence s dobrými výsledky ze sportovního boje. Zde začíná výběr za účelem vyvíjení osobního nadání. Cvičenec trénuje podle osobitého a náročnějšího programu s vyšším požadavkem na rychlost a šikovnost nohou. Cvičenec se zde učí technické a taktické kombinace, kterými dokáže přinutit soupeře k pasivitě a k následné porážce. Tato etapa má velice vysokou účinnost a je vhodná pro cvičence sportovního zaměření.

d) Flexibilní a tvořivé použití nohou v boji podle situace:

Tato poslední etapa je pro cvičence na vyšší cvičební úrovni. Tréninkový proces v této etapě sleduje princip: duch pohání dýchání, dýchání pohání tělo. Všechna bojová umění v nejvyšší úrovni se scházejí v tomto principu, kde cvičení ducha je hlavním cílem. Cvičenec bojuje proti soupeřovi duchem, přitom své nohy používá pouze jako nástroj.

Podle zkušeností první tři etapy trvají přibližně jeden rok, poslední etapa trvá přibližně tři roky. Toto platí zřejmě relativně a vše závisí na osobním nadání, vůli, tréninkových podmínkách, trenérovi atd. Tréninkové metody pro první dvě etapy jsou všeobecné a společné pro všechny cvičence. Pro poslední dvě etapy trenér musí sestavit osobní tréninkovou metodu a tréninkový program, které jsou vhodné pro tělesné a psychické vlastnosti konkrétního cvičence.